Mucha ktorá Vám nakladie červíky do uši
Vitajte na stránke dobrá mužička v sekcii Mucha ktorá Vám nakladie červíky do uši
Hrozivé prípady Ázijskej muchy Drosophila suzukii - Octomilka japonská ktorý pri rozmnožovaní už nakládla červíky ľudom do uši. Tato mucha sa už aj objavila niekoľko krát aj na Slovensku a V Česku.
Octomilka japonská :
Octomilka japonská (Drosophila suzukii) je druh malého dvoukřídlého hmyzu. Je škůdcem dozrávajících plodů ovoce s tenkou pokožkou, který se v posledních letech invazním způsobem velice rychle šíří do nových oblastí, kde působí závažné škody. Napadá mnoho druhů ovoce, přičemž začíná škodit až ve fázi těsně před zralostí, kdy je již obtížné zajistit insekticidní ochranu. Drosophila suzukii je organizací EPPO doporučena členským státům regulovat jako karanténní škodlivý organismus.
Druh D. suzukii byl popsán z Japonska z ostrova Honšú, není ale jisté, zda jde o místo původního výskytu, či zda nebyl do Japonska zavlečen z jiných oblastí jihovýchodní Asie. Kromě Japonska je v Asii dále znám z Číny (východní část), z Tchaj-wanu, Korejské republiky, KLDR, Ruska (Dálný východ), Indie (nejsevernější část), Pákistánu, Myanmaru a Thajska. V roce 1980 byl druh D. suzukii zjištěn na Havaji, neověřené zůstávají údaje o výskytu v Kostarice a Ekvádoru z let 1997-1998. První ověřený výskyt v Severní Americe v Kalifornii ve Spojených státech je z roku 2008, kde souběžně se zjištěním dospělců byly pozorovány škody na plodech maliníku a jahodníku. V roce 2009 bylo pozorováno rychlé šíření D. suzukii v Kalifornii a v dalších státech na západním pobřeží Severní Ameriky, v Oregonu, Washingtonu a v Britské Kolumbii v Kanadě, výskyt však byl potvrzen i na jihovýchodě USA (Florida). V roce 2010 byla octomilka dále zjištěna v Utahu i ve státech na východě USA (Jižní Karolína, Louisiana, Michigan, Severní Karolína, Wisconsin) a v kanadských provinciích na jihu Kanady od západu na východ (Alberta, Manitoba, Ontario, Québec). V roce 2011 přibyly v USA další zamořené státy: Maryland, Montana, New Jersey, Pensylvánie a Virginie. V roce 2011 byl hlášen výskyt octomilky z Mexika.
Výskyt v Evropě
První údaje o výskytu D. suzukii v Evropě pocházejí ze Španělska z podzimu 2008 z Katalánska, v dalších letech byly nálezy hlášeny i z autonomních společenství Andalusie, Murcie a Navarra. Ve Francii byl výskyt D. suzukii zjištěn v roce 2009 v departementu Alpes-Maritimes (region Azurové pobřeží), škody působené tímto druhem na třešních na Korsice a na jahodách v regionu Azurové pobřeží byly hlášeny v roce 2010. V Itálii byla octomilka poprvé objevena v roce 2009 na drobném ovoci v regionu Trentino-Alto Adige, kde došlo současně i ke škodám. Ve Slovinsku byly první výskyty D. suzukii pozorovány na podzim 2010 v západní a střední části země. V červenci 2011 byl hlášen první výskyt octomilky ze Švýcarska. V Německu byl výskyt hlášen v roce 2011 ve spolkových zemích Bádensko-Württembersko, Bavorsko a Porýní-Falc. V Belgii byl v listopadu 2011 odchycen jeden samec D. suzukii v soukromé zahradě. V Rakousku byla octomilka v roce 2012 nalezena ve spolkových zemích Tyrolsko, Korutany a Štýrsko na malinách, kiwi a bezinkách, zdroj výskytu však nebyl objasněn. Protože v EU dosud nebyl proveden plošný úřední průzkum, dá se předpokládat, že skutečné současné rozšíření octomilky bude větší, než je zatím zjištěno. octomilka D. suzukii má status karanténního škodlivého organismu má již pro Austrálii a Nový Zéland.
Rozšíření v Česku a Slovensku
Státní rostlinolékařská správa zahájila cílený úřední průzkum výskytu D. suzukii na území ČR a SK v roce 2011. Průzkum se provádí odchytem dospělců do lapáků s návnadou, způsobem popsaným v části ochrana a fytosanitární opatření. Na základě rozhodnutí fytosanitárních orgánů EU nebude tento druh regulovat v rámci fytosanitární legislativy EU a je proto třeba se zaměřit na systém ochrany proti tomuto škůdci a doplnění metod integrované ochrany o opatření, která by výskyt octomilky udržovala pod hranicí hospodářského prahu škodlivosti.
Samice
V ČR i na Slovensku byla octomilka japonská zjištěna v roce 2014. Klimatické modely potvrzují, že většina území EU má vhodné podmínky pro usídlení D. suzukii, přičemž v severní části Evropy může octomilka mít 3 generace ročně, zatímco v nejjižnější části až 12 generací za rok. Pro území ČR se dá odhadnout 3–5 generací ročně.
.
-